Tieto internetové stránky obsahujú informácie, ktoré sú určené výhradne odborníkom v zdravotníctve. Potvrdzujem, že som odborníkom v zdravotníctve.
O pozitivním vlivu esenciálních větvených aminokyselin na proteosyntézu v kosterním svalu existují informace již déle než 50 let (1).
Během studií provedených na tkáňových kulturách a izolovaných orgánech byl pozorován pozitivní efekt větvených aminokyselin na svalový katabolismus. Již v 80. letech minulého století byl popisován snížený rozpad fibrilárních proteinů vlivem větvených aminokyselin. Do větvených aminokyselin se v té době vkládaly velké naděje. To bylo umocněno i Fisherovou teorií o aminokyselinové dysbalanci v plazmě, o příčině jaterní encefalopatie a svalového katabolismu během jaterního selhávání a také u septických stavů s různým efektem (2, 3).
V následujících desetiletích byl význam větvených aminokyselin v klinické praxi výrazně oslaben. Tuto skutečnost je možné vysvětlit i tím, že velké očekávání od větvených aminokyselin nebylo naplněno v plné míře, a především universálně. Nemalou částí se však na poklesu popularity v klinickém rozšíření podílela i skutečnost, že se do popřední zájmu doslal glutamin, do kterého se v té době vkládaly značné naděje a který se stal substrátem doporučovaným téměř u všech stresových stavů.
Počátkem tisíciletí se dostal do popředí zájmu opět leucin, respektive jeho metabolit HMB. V roce 2008 byla publikována práce, jejíž autoři popsali zvýšení proteinového obratu a svalové hmoty po roce užívání směsi HMB, L-argininu a L-lysinu. Je třeba konstatovat, že vzestup byl velmi malý (nárust LBM o 1,2-1,5 % 0,8 kg) na hranici detekce. Studie byla financována výrobcem a dva autoři jsou majiteli patentu podávaného aminokyselinového preparátu (4). Lepší efekt byl pozorován u sportovců, kde došlo ke zlepšení svalové síly. Maximální svalová síla byla však stejná. U nemocných s HIV infekcí nebo nádorem došlo vlivem podávání směsi HMB, argininu a glutaminu ke zlepšení psychického stavu, a hladiny hemoglobinu bez vlivu na svalovou tkáň (5).
V roce 2006 publikovala skupina profesora R. Wolfe studii, ve které sledovala syntézu svalových bílkovin během podávaní dvou dávek leucinu (6). Autoři zjistili, že zatímco u mladých jedinců došlo ke zvýšení syntézy svalových bílkovin po podání 1,7 g, u jedinců starších byla zvýšená proteosyntéza pozorována při dávce 2,8 g. Obě dávky leucinu vedly k vzestupu jeho plasmatické koncentrace (po 1,7 g asi 4x a po 2.8 g 7x). Podobný efekt leucinu a HMB byl pozorován ve studii, během které byl studován vliv syrovátkového proteinu obohaceného o HMB a leucin na proteosyntézu a mediátorové svalové systémy (7). Tyto výsledky jsou podobné výsledkům prací, při nichž byl použit HMB.
Podle souhrnného článku italských autorů musí být přístup k sarkopenii komplexní a nelze předpokládat, že jedna magická molekula tento stav vyřeší. Autoři popisují celou řadu „zaručených“ metod a látek (tělesné cvičení, HMB, leucin, ornitin alfa keto butyrát, vitamin D, omega 3 mastné kyseliny, antioxidanty a podobně) (8).
Na pozitivním vlivu se u HMB může podílet i leucin, jako aminokyselina, která je prekurzorem pro syntézu HMB a současně u ní byl pozorován pozitivní vliv na čistou syntézu proteinu se svalové tkáni (9). To podporuje skutečnost, že dodávka kvalitních bílkovin je společně s tělesným cvičením a dostatečným naplňováním energetických potřeb základním prvkem při zvyšování hmoty kosterní svaloviny (10).
Právě dostatečný příjem proteinů je důležitým předpokladem přírůstku kosterního svalstva; role leucinu obsaženého v kvalitním proteinu je tak zřejmě podstatná (9, 11). O tom svědčí i lepší vliv směsi esenciálních aminokyselin ve srovnání s intaktní bílkovinou (12). Na druhé straně je třeba uvést, že uvedený pozitivní vliv leucinu byl pozorován zejména v případě syntézy svalových proteinů sledovaných metodou aminokyselinového fluxu (13) nebo izotopů (12, 14) ale nebyl potvrzen ve studiích, v nichž byl pozorován dlouhodobý efekt na svalovou funkci (15). Z uvedeného je zřejmé, že suplementace jedním speciálním substrátem má vždy menší vliv pro udržení a nárůst kosterní svaloviny než tělesné cvičení kombinované s dobrou a kvalitní výživou (16-18).
Za referenční bílkovinu je stále považována bílkovina vaječná. Ta je však obtížně využitelná pro výrobu preparátů enterální výživy. Složitá je standardizace, ale také bezpečnost vaječné bílkoviny a její čištění. Proto je využívána bílkovina mléčná, která je velmi kvalitní a může být bezpochyby základním proteinem ve výživě. Není proto překvapující, že v odborné literatuře se během posledních 30 let soustavně objevují publikace týkající se účinku jednotlivých bílkovin vhodných pro nutriční doplňky nebo enterální výživu. Posuzován je především rozdíl mezi kaseinem a syrovátkovou bílkovinou. Pokud jsou obě bílkoviny hydrolyzovány, pak mezi nimi není podstatný rozdíl, a to i přes některé odlišnosti v koncentraci některých aminokyselin (19). Rozdíl mezi oběma bílkovinami tak souvisí spíše s odlišnou rychlostí jejich štěpení a následné resorpce (20). Přestože v současné době je upřednostňováno použití syrovátkového proteinu, a to právě na základě klinické evidence (7, 21-24), při dlouhodobém sledování se rozdíl mezi proteiny stírá (16, 17, 20).
Ukazuje se, že není rozdíl mezi působením leucinu a HMB, jak leucin tak HMB působí stejným mechanismem, to je cestou inhibice ubiquitinového systému a stimulací m-TOR cesty. Oba efekty lze ale navodit i příjmem plnohodnotné bílkoviny s dostatkem esenciálních aminokyselin, resp. vysokým aminokyselinovým skóre. Podávání HMB je během posledního desetiletí doporučováno pro svůj anti-katabolický efekt. Role leucinu u tohoto mechanismu není zcela jasně potvrzena.
Právě z důvodu anti-katabolického efektu může být v některých situacích podávání HMB kontraproduktivní. Pokud totiž dojde k tomu, že nedostatečný příjem energie a bílkovin bude řešen zvýšeným příjmem HMB s cílem zabránit katabolismu svalových bílkovin, může dojít k nedostatku substrátu potřebného pro zánětlivé a eventuálně i regenerační procesy.
Pro nutriční podporu by proto měl mít základní význam její cíl, který by měl být především splněn kombinací dostatečného a správného energetického krytí, podáváním plnohodnotné bílkoviny a rehabilitační terapií. Použití speciálních substrátů je stále lákavé, neboť budí dojem, že není potřebný náročný holistický přístup k nemocnému. Je daleko jednodušší se spoléhat na zázračný vliv jedné složky výživy než denně sledovat skutečný příjem bílkovina a energie a stimulovat tělesné cvičení a rehabilitaci. V tomto případě je upřednostňování jednoho substrátu pro nemocného nebezpečné a kontraproduktivní. Základem tak je správně definovaná nutriční intervence doplněná o sipping s dostatečnou dávkou kvalitního proteinu (s dostatkem esenciálních aminokyselin), ke kterému bude mít pacient dlouhodobou adherenci.
Prof. MUDr. Luboš Sobotka, CSc. (redakčně zkráceno)
TUBE22ALLSPE24SK
Odber noviniek
